Jsem učitelka v důchodu.
Když mi přišla pozvánka na setkání po 50 letech od ukončení základní školy, padlo na mě vzpomínání. Moje škola je Alešovka, můj prastrýc zde učil, taťka chodil do školy.
Když jemu přišla pozvánka na setkání spolužáků po 50 letech, říkala jsem si, že už je starý a má život za sebou. Ale ráda jsem si prohlížela fotografie ze setkání jemu milých kamarádů. I naše letošní setkání bylo milé, příjemné, veselé a plné zážitků. Vrátili jsme se společně v čase a vzpomínali na veselé a nezapomenutelné průšvihy našeho mládí.
Vzpomínám na obě paní učitelky Chánovou a Běleckou v mateřské škole. Číst a psát mě učily paní učitelky Vávrová a Kreuzová. Přísný, ale spravedlivý pan učitel Hofman ovlivnil volbu mé cesty k učitelství. Matika mi nešla, ale i s paní učitelkou Jitkou jsme později byly kamarádky.
Děkuji všem současným vodňanským pedagogům, kteří provázejí všechny děti ve městě při poznávání světa a vedou je k seberozvoji a radosti z poznávání.
Jsou to učitelky těch nejmenších v mateřských školách, později učitelé a učitelky na škole základní. Pokud si žák vybere některou z místních škol, může zde pokračovat na učilišti, gymnáziu nebo na odborné škole. I vysokou školu ve Vodňanech máme.
Děkuji všem, kteří rozvíjejí malé talenty v základní umělecké škole a volnočasových aktivitách.
Nejkrásnější chvíle pro pedagoga bývá, když jej po letech pozná žák, pochlubí se dětmi, úspěchy a spokojeným životem. I já mám bývalou tanečnici Radku, dnes právničku i maminku, která mi posílá fotky. Ondru, redaktora Českého rozhlasu, často a ráda poslouchám. Honzík z druhé lavice je ředitelem základní školy. Nedávno brankář Martin ukončil působení v Albánii a přestupuje do Trnavy. David jezdí kamionem a posílá mi pozdravy ze světa.
Rozutekly jste se mi po světě, ale jste pořád moje školní děti, a přeji vám hodně štěstí.
Mgr. Jana Krohová